Ačkoliv se po bouřlivých prvních dnech může zdát, že nic z uvedeného výčtu zde nenajdete, opak je pravdou. Pokud se během prvního týdne zvládnete zúčastnit povinných přednášek a setkání a zároveň si najít čas na dobrodružství s novými přáteli, bez jejichž pomoci byste pravděpodobně nepřežili ani ten první týden, jste na nejlepší cestě si chvíle daleko od domova užít, i přestože občas cítíte smutek a prázdnotu. Možná až právě v takto zážitky nabitém prostředí vám dojde, že samota nemusí být jen útrpným pocitem nejistoty, ale též osvobozující silou, jež vás táhne vstříc novým zážitkům a dobrodružstvím.
Od pondělí do soboty zde máte jedinečnou příležitost seznámit se se vším, co vám univerzita nabízí. Od povinných mítinků, registrace a zápisu předmětů přes kulturní a sportovní akce až k nočním párty. Není náhodou, že nejklidnější denní doba v kampusu je od 5 do 7 odpoledne. Všechna studijní setkání skončila a celý kampus se netrpělivě připravuje na nadcházející večer. Pokud jste zvlášť kulinářsky zruční můžete si v této době připravit i večeři ve společně sdílené kuchyni s ostatními asi patnácti spolubydlícími. Ne každý je však obdařen schopností rozbalit kuře z igelitového pytlíku a vložit ho do trouby či zapnout sporák. Pro ty méně šťastné je tedy nonstop otevřená místní samoobsluha, ve které však již od první nedělní noci doplňují pouze pivo, vodku, pivo a vodku. Avšak těmto méně nadaným většinou překvapivě dívkám se řádné večeře dostane velmi záhy v některé z přilehlých restaurací, jelikož šňůrky, které „zakrývají“ jejich těla a které jim ve velmi větrném počasí poskytují více než komfortní osvěžení, vábí právě ty chlapce, kterým na tom, zda umí žena vyndat kuře z pytlíku, ale zdaleka vůbec nezáleží. I přestože tyto situace sledujete den co den s plným žaludkem a zabalení do zimního kabátu se dvěma šálami na začátku října, může to být poněkud depresivní. Avšak je třeba si přiznat, že mi (nám) již zdaleka není osmnáct a přeci jen je třeba dbát poněkud úzkostlivěji o své zdraví. Věřte, že je to právě kabát a kulinářské dovednosti, které vám napomohou k tomu, abyste zde hrdě a důstojně setrvali.
Pokud se oprostíte od párty nočního života, jenž je stejný jako kdekoliv jinde na světě, zjistíte, že za tou slupkou zoufalé povrchnosti a lacinosti se skrývá i cosi, co stojí za povšimnutí. Během prvního nestudijního týdne máte každý večer mnoho příležitostí navštívit různá vystoupení, ať už je to karaoke párty na maličkém náměstí uvnitř kampusu, vystoupení mexické dvojice v divadelní kavárně, která vzpomíná na smutné události roku 1968 v Mexiku, kvíz v místním baru, který vám připomene vaší domácí soutěžní partu nebo prostě jen tak vyrazit s pivkem v ruce na house party. V takových chvílích jste vděční za skvělé spolubydlící, kteří nezkazí žádnou legraci, sdílí s vámi vaši touhu účastnit se rozmanitých akcí a vedou s vámi zajímavé debaty. Důležité však je, že ani na jedné z takových událostí není úkolem se zlískat do němoty, ale získat nové přátelé, zažít zajímavá dobrodružství a především mluvit anglicky, protože věřte nebo ne, ale to je to, proč tady všichni jsme. To že někteří španělští a polští studenti nebyli od jisté hodiny schopní mluvit vůbec, natož anglicky nechme prozatím stranou.
Když už vám tak nějak přijde, že jste jediný, kdo angličtinu ještě ovládá, ačkoliv za běžného stavu je to právě naopak, je nejvyšší čas jít spát, tedy pokud se netoužíte přidat k svíjejícím se Španělům, Italům a Francouzům na pomyslném parketu mezi troubou, lednicí a hrncem na rýži. Jedna z mých milých Španělek mi tento tanec popsala slovy „like a dog“ ̈, zapojte svou fantazii. Prý se jedná o velice přátelský a tradiční tanec na diskotékách, který je ve Španělsku zcela běžný a tancuje ho tam téměř každý. No jak jen bych vám to nejlépe připodobnila. Řekněme, že pokud byste tento druh tance praktikovali se sousedovou ženou na Balkáně, nového dne byste se zcela určitě nedožili. Asi tedy proto nikoho z vás nepřekvapí, že se těchto tanců pro dobro všech přítomných neúčastním. Přeci jen jsou to vcelku milí lidé ti Španělé.